Reklama
 
Blog | Martin Skalský

Tři setkání v Bosně

Po silném kafi za jednu konvertibilní marku vyrážím směrem přes pohoří Vlašiče. Už brzy ráno je vedro; rozžhavený volant mi pálí dlaně a vzduch fouká do okénka jako z fénu. V horské vesnici Kněževo mě vždycky mě vždycky divně zamrazí a neubráním se přemýšlení o tom, jak snadno se v člověku dokáže probudit zlo. Za bosenské války nedaleko odsud armáda bosenských Srbů povraždila na dvě stovky Bosňáků a zbořila mešity. Po válce někdejší Skender Vakuf přejmenovali, aby se zapomnělo; historii se pokusili vygumovat.

Rozestavěná vodní elektrárna v horách na Ugaru nedaleko Kněževa.

Hned za vesnicí mě zastavuje policejní hlídka. Polekám se a přemýšlím, co jsem zase provedl. Včera se mi v chaotickém provozu ve městě podařilo projekt křižovatku na červenou. Jak na potvoru se z boční ulice ihned vynořil policista na motorce, ke všemu jsem u sebe neměl ani techničák. Tentokrát je všechno jinak. „Hned jsem viděl, že jste z Česka,“ říká policista u Kněževa. „Ani nevystupujte. Chci vás jenom pozdravit. S Chorvatskem jste hráli dobře, tak doufám, že se budete večer dívat a fandit,“ komentuje dnešní fotbalový zápas Česka proti Anglii. Slibuji, že budu, protože po tomhle boji se i poražení – na rozdíl od těch ze Skender Vakufu – vrátí v pořádku domů.

U vchodu na radnici městské části Sarajevo Centar se nedokážu dohodnout s ochrankou. Po poledni se mám setkat se starostou. Kvůli neskutečné dopravní zácpě jsem se nestihl převléct a mám na sobě sice slušnou košili, ale pod ní sandály a šortky, což je jednoznačné faux pas. „Jo tak vy jste ten z Česka? Pusťte ho dovnitř,“ zachraňuje mě sekretářka v kostýmku s volány a na povinných jehlách poté, co si mě změří pohledem a pobaveně se zasměje.

„Máte ten papír s sebou, nebo si to mám vytisknout?“ zahajuje starosta schůzku bez obvyklé zdvořilostní konverzace. Dokonce mě a mým kolegům ani nenabídne kafe, což je podobné faux pas jako moje šortky. Přišli jsme ho požádat o připojení k deklaraci Obce bez přehrad a slib, že na svém území nedovolí stavbu malých vodních elektráren. Na nádherných horských řekách Bosny jich různí takypodnikatelé chtějí postavit několik stovek, což by znamenalo devastaci jednoho z posledních koutů divoké přírody v celé Evropě.

Za deset minut je hotovo. Vítězně odcházíme s podepsanou deklarací se zasychajícím kulatým razítkem. Přestože slibům politikům není nikdy možné úplně věřit, je to lepší než nic.

„Politikům vůbec nesmíš věřit! Nikdy!“ vidí to mnohem radikálněji Brano Jakubović z legendární bosenské kapely Dubioza kolektiv na večerním nealko pivu. „Celé roky kritizujeme politiky a doufáme, že se něco změní. Dělali jsme to špatně. I my jsme jim pomáhali stát se celebritami, které jsou ve středu pozornosti, ale přitom si to vůbec nezaslouží,“ říká Brano. To ale neznamená, že by Dubioza rezignovala. Naopak, jenom teď mění strategii. Pomůže zviditelnit vesnice, ve kterých chtějí investoři ničit řeky novými přehradami a dodá energii lidem, kteří svoje prostředí brání. Konkrétní plán je zatím tajný, ale všechno se začne dít ještě během léta a rozhodně o tom bude hodně slyšet. Boj o bosenské řeky zdaleka nekončí; ještě se máme na co těšit.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama